NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dnešní kotouče jsou poněkud žánrově monotematické. Grind, grind, grind a sem tam trochu toho death metalu z domácí kuchyně. Na počátku si připomeneme stále ještě aktuální album pražských deathgrinderů POPPY SEED GRINDER, následovat bude ztřeštěná zábavná alternativa z Brna zvaná SPINELESS FUCKERS, nový digipack a změny v sestavě hlásí ostravská úderka RUBUFASO MUKUFO. Taky se podíváme, jak ji to bez druhé kytary a s dvěma vokalisty jde od ruky a nakonec tu máme grindovku, jejíž název se nám nevešel ani do titulního nadpisu: MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY...
POPPY SEED GRINDER - Humanopohobia
Pokud bychom českou deathmetalovou scénu hokejově rozdělili na extraligu, do které řadím kapely typu GODLESS TRUTH nebo IMPERIAL FOETICIDE, POPPY SEED GRINDER lze začlenit do čela prvoligové soutěže. „Humanopohobia“ je napěchovaná intenzivní říznou deathmetalovou drtí, kořeněná grindcorovým chuťovým ocasem a vyšperkovaná velmi ucházejícím čitelným zvukem, který ponechává skladbám přehlednost i v těch nejbrutálnějších náletech. Členitým skladbám plným naspeedovaných kytar, rytmů a stopek dominuje excelentní vokál, který se řadí na první příčky domácích extrémních hrdel. Od minulé fošny „Oppressed Reality“ se výrazně zlepšil zvuk, instrumentální i aranžérské schopnosti kytaristů, stále však jde o tvorbu znatelně zatíženou konvenčností žánru, která nepřináší nic nového. „Humanopohobia“ je učesanější a techničtější a díky tomu, že se stále tlačí na pilu se stejnou vervou, je deska jako celek energetickou bombou. Díky své monotónnosti nedostatku dynamiky a silných nápadů má celý materiál však místy tendenci splývat v jednu homogenní deathmetalovou hmotu plnou rutinérského smrtícího kovu.
(6.5 / 10)
http://bandzone.cz/poppyseedgrinder
SPINELESS FUCKERS - It Is Just A Real One
Jedna z nejalternativnějších tuzemských grindovek se v roce 2010 vytasila s druhým albem, které rozhodně stojí za povšimnutí. Už jen proto, že extrémní grindcore a dominantní violončelo, popřípadě trubku jen tak někdo u nás zatím nezkombinoval. Ale nejen tím jsou SPINELESS FUCKERS zajímaví. Ani kytary a vokály nezaostávají a nepřipustí, aby se člověk byť jen chvilku nudil a ačkoliv se nehlásím ke konzumentům zábavných hopsavých grindovek, „It Is Just A Real One“ je materiálem, kterým uši propláchnu vždy rád. Už jen pro jeho barevnost, kdy motiv střídá motiv, Kuře (vokály) střídá hlasové polohy jako na běžícím páse a po celou dobu na vás útočí armáda vtípků. Necelých pětatřicet minut je plocha, do které brněnské komando, personálně propojené s další stylově spřízněnou jistotou MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY, procpalo jedenaadvacet skladeb, jejichž cíl je jediný - pobavit. A to se daří. „It Is Just A Real One“ je svěžím grindovým vichrem ze stáje Grodhaisn Productions, který do značné míry smetl mnoho podobných kapel, které tu ve funny grindové škatuli byly před ním.
(7 / 10)
http://bandzone.cz/spinelessfuckers
RUBUFASO MUKUFO - ReMoLAB
Po vydání dvou splitek je tu od ostravských zaklínačů konečně plnohodnotné album, navíc v krásném digipacku. No plnohodnotné. Stopáž celého materiálu lehce překračuje dvacet minut, ale zaplaťnábůh za to. „ReMoLAB“ je v tomto časovém intervalu po okraj naplněné přímočarým grindem koketujícícm s hardcore a punkem. Oproti splitkům je znát určité zmírnění, zvukové balení nemá takovou čistotu jako níže recenzovaní MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY a je znatelná nouze o silné nápady. Prim hrají dva vokalisté, následuje riffová kytara a trochu vzadu jsou bicí, které svmu grindovému řemeslu rozumí výtečně, nicméně chybí jakákoliv zajímavost, jakákoliv přidaná hodnota.
(4 / 10)
MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY - Devolution
Moravský VIP grindový tyjátr je tu po pěti letech s novou fošnou a je znát, že kapele oproti době minulé trochu docházejí síly. Jedna polovina třicetiminutového materiálu je složena ze skladeb nových a druhá je tvořena intrem, jehož hlavní motiv pochází z filmu Requiem For Dream, coverem od drtičů COCK AND BALL TORTURE a skladbami dávno minulými a nově nahranými. Přiznám se, že po pěti letech jsem čekal trochu více. Žehlit se to MINCING FURY snaží velmi povedeným zvukem ze studia Davos a plejádou typických grindových vyplňovaček z domácí kinematografie, popřípadě různě z internetu. Ačkoliv se najdou žánrové přesahy, ať už k punku nebo death metalu, žánrovou variabilitou a hudební zábavou tento materiál zůstává o celou koňskou délku za SPINELESS FUCKERS.
(5 / 10)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.